Šperky a ozdoby z kovů se začaly nosit až někdy kolem roku 2700 před naším letopočtem. Teprve v této době se lidé naučili opracovávat kovy a začali se pyšnit stále krásnějšími oděvy a šperky. Šperkyse také staly neodmyslitelnou součástí odívání každého, kdo něco znamenal. Byly jednou z věcí vyjadřujících moc, bohatství a postavení svého nositele a měly také magickou a ochrannou moc.

Již v pravěké době kamenné lze zaznamenat pokusy o výrobu kopií drahých kamenů pro šperky. Shodou náhod, jako vedlejší produkt metalurgické a keramické výroby, vzniklo sklo, které se postupem času ukázalo jako nejvhodnější materiál k výrobě kopií drahých kamenů. Je zaznamenáno, že nejstarším skleněným předmětem byla nazelenalá perle z egyptských Théb. Vznik této perle se datuje pět tisíc let před naším letopočtem. V Mezopotámii byly nalezenyšperky (korálky, amulety), které nebyly celoskleněné, ale pouze pokryté sklovitou vrstvou. Později začala výroba po celém Středomoří, ve třetím tisíciletí v Indii, ve druhém pak v Evropě. Vedle kopií skutečných přírodních materiálů vznikaly i skleněné perle a napodobeniny drahých kamenů.

Šperky a bižuterie v českých zemích

Vzácnénálezy pocházející z 9. století jsou jedním z dokladů o bohaté vyspělosti zlatnictví a výroby šperků na našem území již z období Velké Moravy.

17. a 18. století bylo pro české šperkyspíše krušným obdobím, které však nakonec přešlo do lepších časů, kdy se začaly vyrábět krásné, pozdně renesanční prsteny, ryté a tepané předměty, filigránovéšperky, barokní monstrance a další cenné předměty.

Pasířství jako pracovní obor, který provádí na výrobku spojení dvou zcela odlišných materiálů se počalo rozvíjet spolu  meči a rytířstvím, neboť pás, na němž visel meč, býval znamením rytířským. Pásy byly vyráběny z barevné kůže a byly bohatě zdobeny i drahými kovy. Odrážely totiž majitelovo společenské postavení. Kromě různých ozdob a kovových přezek zhotovovali pasíři háčky, ře­tězy a úchyty k pásům a od poloviny 14. stol. i jednotlivé kovové části, ze kterých byly pásy sestavovány.

Kombinace skla a kovu se vyskytovala u náušnic vyráběných v kovovém závěsu a u knoflíků s kovovým spodkem. Měl-li kov původně jen doplňkovou funkci, stává se pasířství postupně řemeslem, které samo dalo vznik řadě nových výrobních odvětví, u nichž je užití kovu prvořadé a naopak skleněné perle nebo kámen se stávají jeho doplňkem.

Krojové šperky.

Počátky užívání kovových šperků v lidovém prostředí nacházíme na přelomu 18. A 19. Století, kdy kovová bižuterie a ozdoby, používané pouze šlechtou a měšťany se staly součástí kultury venkovského obyvatelstva. K výrobě kovových ozdob se používalo stříbra, mědi, cínu, zřídka olova. Při zpracování se nejčastěji používala technika odlitku, vytlačování a filigránu. Šperky měly zpočátku  funkci spínací. Byly to nejrůznější knoflíky, spinky, spony a řetízky. Později byla spínací funkce potlačena a spínátka, či knoflíky se staly nefunkčními, zato však o to krásnějšími doplňky svátečních oděvů.

Celý sortiment autorských šperků naleznete zde